Finisterre je podobně jako její dvě předchůdkyně (Moudrost stezky a Sentimentální pijáci), vydané rovněž v nakladatelství Klenov, souborem měňavých textů, souborem žánrově pestrým a v nejlepším smyslu toho slova eklektickým. Černý v něm přináší strhující vyprávění o putování planetou. Od první stránky je však zřejmé, že mu nejde o cestopisné líčení „konců světa“ na různých kontinentech, nýbrž o imaginativní vyvolávání něčeho, co bychom mohli nazvat „vnitřní cestou“. Nezáleží na tom, že obvykle nerozpoznáme, kdy jde o reálný zážitek autorův a kdy o pouhou fikci či hru se čtenářem, důležité je samotné svědectví. O čem tedy nová kniha Miroslava Černého svědčí? Mimo jiné o tom, že člověka i svět lze definovat mnoha slovy a že některá z nich jsou výstižnější a přesnější než jiná. Má smysl je hledat.