Už zase chcete internovat lidi, pánové? Po Osvětimi a Treblince?

Listopad 1946. Americká válečná vdova Kitty Fremontová coby dětská sestra s empatií ošetřuje i pacienty jiné rasy. To Ari ben Kanaan zosobňuje vášnivého bojovníka za věc sionismu: jedinkrát nepovolí a nezapláče, když v řadách odbojové organizace Mossad alija bet nasazuje krk za svobodu Židovstva. Jiskra mezi nimi přeskočí právě proto, že rozdíly se tolik přitahují. Plamenem jejich citů rámuje Leon Uris fascinující románovou fresku zaměřenou nejprve na záchranu tří stovek dětí, které správci britského mandátního území Palestina vězní na Kypru. Přitom ke břehům nové vlasti zbývaly uprchlíkům sotva dvě stovky námořních mil – jenže o ropu šlo kolonizátorům na Blízkém východě dávno před první světovou válkou. A tak si tu s přispěním arabských elit dál sveřepě hájí své výhody, zatímco udření osadníci v kibucech po nocích spřádají povstalecké plány…

Mimořádná kronika blízkovýchodních let 1946–1948, v níž se židovské osudy vystavené hrůzám 20. století slily do obrovské vůle přežít všemu navzdory, vrcholí vyhlášením nezávislého Státu Izrael. A připomíná, že zdejší ohnisko napětí stále hrozí výbuchem, jelikož svět se nepoučil a nenašel řešení.

Román byl roku 1960 zfilmován s Paulem Newmanem v roli Ariho a je v Americe druhou nejžádanější knihou hned po romanci Jih proti Severu.

„Urisův zásadní přínos spočívá v tom, že jen několik let po holocaustu dokázal vedle obrazu Žida-mučedníka vytvořit obraz zcela nový: totiž bojovníka." – iliteratura.cz

„Strhující vyprávění o nelidském zacházení se židovským národem v Evropě, o exodu do Palestiny a o triumfálním založení nového Izraele." – The New York Times

„Široká freska spletitých osudů židovského národa, jehož úsilí a věrnost tradici je nakonec korunováno vznikem vlastního státu. Zároveň v něm pozorujeme pozadí ropné politiky evropských mocností na Blízkém východě a nemohoucnost mezinárodního společenství v kritických situacích." – rozhlas.cz

„V plynových komorách zemřelo šest milionů Židů, a nevěděli proč,“ začal David. „Když nás teď na Exodu umře tři sta, budeme vědět moc dobře proč. A svět se to dozví.“ – úryvek z textu