Během prázdnin, které tráví dospívající Klára se svými rodiči, dojde k jejímu seznámení s mužem, který se k jejímu velkému překvapení objeví na začátku nového školního roku za katedrou, a to dokonce v roli třídního učitele. Klára nastupuje do maturitního ročníku na technicky orientované střední škole, přestože disponuje spíše uměleckými sklony.

Tyto vstupní momenty umožňují rozehrávat dramatický příběh, jehož hlavní představitelka čelí nejrůznějším napětím, která mnohdy navozují situace, v nichž podléhá pocitu, že by nejraději někam zmizela. Elixír neviditelnosti je však jen zbožným přáním, a tak si ve svízelných okamžicích musí poradit sama. Prostřednictvím Klárčiných postojů se do děje nepromítají pouze okolnosti křehkého vplouvání do navazování partnerských vztahů. Její svět je příliš tajuplný a svébytný na to, aby se mohl stát nekomplikovanou součástí všedního soužití. Díky tomu Klára naráží v nejrůznějších ohledech od své nedůvěry ve smysluplnost technického zpohodlňování života až po svou představu o hodnotě partnerského vztahu, která se zásadně odlišuje od převažující lehkovážnosti. Její osobnost se proto ocitá v osobité dynamice dvojznačného vnímaní jejím okolím. To, co se na první pohled jeví jako odpuzující, v sobě totiž má i cosi impulzivně přitažlivého. V jejím jednání a řešení životních situací jsme podobně jako její spolužáci, učitelé a rodiče konfrontováni s principy, jejichž opravdovost dokáže poodhalovat rozpory a nedůslednosti, jimiž je naše civilizace obklíčena. Proto příběh Klárčina dospívání nepostrádá nesnáze vnitřních pochybností a nejistot. Mnohdy musí napomoci i shluk vítaných okolností, které napoví ten správný směr, jenž jediný vede k nalézání vzájemné důvěry a na ní založené lásky jako pouta, jež napomáhá odolávat tomu, co prozrazuje svou krátkozrakost.