Monografická publikace je věnované jednomu z nejkomplexnějších středoevropských uměleckých environmentů - Rehabilitačnímu oddělení Dr. Dr. českého malíře a vizuálního umělce Zdeňka Berana (1937-2014).

Vychází v roce výročí jeho úmrtí a prezentuje jej jako umělce výlučné estetiky, pevně usazeného v lokálních souvislostech, v bipolárním rozdělení světa, normalizačním zmaru a na neoficiální umělecké scéně.

Především jej však zasazuje do těch globálních, přičemž naznačuje sílu jeho imaginace, intelektu i uměleckého odhodlání.

Jako řada jeho přátel či kolegů, také Beran přišel vzhledem k socio-politickým okolnostem o možnost účastnit se diskusí na rodícím se transnacionálím poli současného umění - nepřišel však o možnost klást a zodpovídat podstatné otázky.

Monografie, která pojímá reinstalaci environmentu v prostorách Muzea umění Olomouc (2024), zahrnuje původní texty českých historiků umění Jana Kříže, Jindřicha Chalupeckého či Petra Wittlicha i aktuální studie Kennetha Haye a Barbory Kundračíkové.

Doprovází ji konzervátorské a restaurátorské zprávy (Národní galerie Praha, Muzeum umění Olomouc), autorské reflexe spoluautorek výstavy, architektky Barbory Bělunkové a světelné designerky Pavly Beranové.