Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha z let 1906 až 1959 (s těžištěm v letech 1906–1909 a 1916–1930) zachycuje dlouhodobý vztah dvou spisovatelů naplněný intenzivní kooperací i ostrými konflikty. Deml sehrál pro Jaroslava Durycha několikrát iniciační roli – při prvních publikacích jeho básní a překladů (část triptychu Svatý Jiří, 1908; Výkřiky svaté Terezie, 1909), nepřímo i pro prvotní inspiraci románu Bloudění (1929). Vzájemná komunikace odráží řadu nedorozumění a zkratů a zejména Durychovu snahu se s těmito podněty otevřeně vyrovnávat. Jejich obapolný sklon k provokaci i bojovnost vyvrcholily v Demlově knize Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a v Durychových reakcích na ni. Navzdory řadě invektiv, které si pak veřejně vyměnili, se jejich přátelská komunikace koncem čtyřicátých let obnovila.

První kniha dvojdílné edice obsahuje veškeré známé vzájemné dopisy a pohlednice Jaroslava Durycha a Jakuba Demla. Druhou knihu otevírá soubor Durychovy publicistiky věnované Demlovi od recenzí a příležitostných článků přes polemické reakce a útoky na Mé svědectví o Otokaru Březinovi až po Durychovo vyznání Demlovi z roku 1948. Svazek zahrnuje též literárněhistorickou studii Vladimíry Staňkové a Šárky Kořínkové, obsáhlé vysvětlivky, anotovaný jmenný rejstřík, ediční poznámku, soupis korespondence a výběrovou bibliografii. Obrazově první knihu doprovázejí reprodukce všech pohlednic i vložených kresbiček, druhou knihu faksimile rukopisů a fotografie Ondřeje Knolla, který roku 1929 zachytil letní pobyt Durychovy rodiny ve Vanči blízko Tasova.