Tändzin Čhödag, jeden z nejvýznamnějších mistrů tibetské lékařské tradice, opustil definitivně svůj rodný Tibet v roce 1980. Po více než dvaceti letech nepředstavitelného utrpení, které byl nucen prožít v čínském pracovním táboře, mu nakonec bylo umožněno odejít do indického exilu, aby se po boku dalajlamy opět ujal své dřívější funkce jeho osobního lékaře.

Dnes podává Tändzin Čhödag o svém životě svědectví. Jeho slova zaznamenaná Gillesem van Grasdorffem vypovídají o nevšedním životě spjatým s osudem národa, který měl být zcela vyhlazen.

Vyprávění o starostech i radostech mladého buddhistického mnicha v období před 2. světovou válkou dává nahlédnout do tradic, mentality a každodenního života obyvatel tibetské náhorní plošiny. Ve vzpomínkách na působení ve Lhase coby lékař tradiční tibetské medicíny ožívá zvláštní vidění světa prosvětlené Buddhovou dharmou, těsná blízkost a připoutanost k osobě „kundüna“ i unikátní léčitelské znalosti. A konečně líčení hrůz páchaných Číňany představuje výjimečné svědectví o jedné z nejstrašnějších genocid spáchaných v minulém století.

Aniž by se ve svých memoárech byť jen na okamžik odchýlil od soucitu, jenž tvořil nejvlastnější smysl jeho života, předkládá nám Tändzin Čhödag, který léčil dokonce i své kruté věznitele, mocné poselství lásky a svobody a zároveň i mistrovskou lekci v duchovním odporu.