Trombonista vukovarské dixielandové kapely vzpomíná v záhřebském vyhnanství na dospívání a zrání členů orchestru v rozmezí let 1960–1991.

Nitky košatého příběhu, pravidelně odbočujícího k místním muzikantům s neuvěřitelnými schopnostmi, se sbíhají k záhadnému dirigentovi, profesoru Angelusovi, a postupně odkrývají jeho životní příběh, hudební dráhu i podivné muzikologické výzkumy. Hledání klíče k tajemství dixielandu, se zastaveními u smrtících i léčivých účinků hudby, vrcholí v době srbského dobývání Vukovaru během války za chorvatskou nezávislost.

Národnostní složení kapely, kde vedle Chorvatů hrají Žid, Srb a Němec, svědčí o multikulturnosti někdejšího Vukovaru, ale ukazuje i její společenskou podmíněnost navzdory síle osobního přátelství.

Podmanivé lyricko-melancholické vidění města, Dunaje a okolní přírody ve všech ročních obdobích zvýrazňuje komplexní charakter románu jako jednoho z nejdůležitějších děl současné chorvatské literatury.