Záměrem knihy Digitální Extáze: Iluze umělé (nápodoby) inteligence je přiblížit vztah umělé inteligence k našemu žitému a prožívanému světu – to, co je, jak na nás působí a jaké dojmy či iluze v nás umělá inteligence vzbuzuje.

Rád bych spolu s čtenáři prozkoumal místo či prostor, které v naší symbolické a konceptuální realitě zaujímají počítačové algoritmy. Tyto umělé digitální nástroje a technologie je zprostředkovávající se již staly samozřejmou součástí světa. Lidstvo do této nesmírně komplikované sítě vztahů odehrávajících se v čtyřdimenzionální realitě (4D či římskými číslicemi psáno IVD) nejpozději v posledním čtvrt století přidává další rozměr, bez kterého dnes typická lidská zkušenost přestává dávat smysl. Je jím virtuální dimenze – VD. Právě ta je lidem zprostředkovávána digitálními technologiemi, které otevírají lidstvu dveře k netušeným možnostem manipulace s realitou. VD je existenční vrstvou, kde v kódu vzájemně logicky propletených řetězců jedniček a nul působí a koexistují algoritmy – je to prostor, který nám zprostředkovává instantní extatickou zkušenost. Algoritmy nám nejenom slouží, ale plní stále důležitější roli v udržení námi vybudované globálně-virtuální civilizace, která je typická pro první čtvrtinu 21. století.