V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární

název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz „dědy betonového srdce“, „babičky kobry královské“ a dalších členů autorovy

rodiny i jejich sousedů a známých, a přitom ukazuje střet „velkých“ a „malých“ dějin v kulisách polabské vesnice během násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Literární kvality

textu a autorovo vypravěčské mistrovství vyzdvihla i odborná porota, jež Janu Novákovi za román

Děda udělila prestižní Cenu Josefa Škvoreckého.