Celé vyprávění se v časových saltech vrací k příčině: za komunistické diktatury uznávaný spisovatel vyzradil ke konci války při mučení v nacistické káznici ve Straubingu své přátele, z nichž mnozí byli popraveni a několik jich přežilo. Po roce 1948 se po krátké emigraci vrací zpět do Československa, kde ho zakrátko STB zatýká a vydírá jeho zradou. Spisovatel přistupuje na spolupráci s tajnou policií, protože zná jen jediné oprávnění svého života: psát. Východiskem z rozporu mezi svědomím a realitou je alkohol a pozvolný, otupělý pocit oddanosti a vděčnosti vládnoucímu režimu.

Zhuštěný příběh vypravuje jeho dcera v různých fázích svého dětství a dospívání: dítě, které dostává o sobotách ve škole volno, aby mohlo navštívit svého otce v kriminále, a které všechno chápe jako přirozený stav tohoto světa. Mladá holka, již se otec snaží přimět ke vstupu do strany, snad v naději, že ji tím ušetří svého vlastního osudu, a která se instinktivně vzpírá jakýmkoliv nařízením a autoritám. A posléze dospělá žena, která se střetává s náznaky skutečnosti a nakonec drží v ruce několik starých dopisů: těch několik lidí, už za války přesvědčených komunistů, kteří ve Straubingu přežili zradu jejího otce a později mutují v partajní funkcionáře, spisovatele navštěvují, nedovolí zapomenout…