Láska je přirozeným atributem lidského bytí, nesmrtelným symbolem, vše objímajícím. Naplňuje víru i naději, jež se stávají dalšími vlastnostmi lásky. Ztratíme-li lásku a víru v osobnost člověka, ztrácíme podvědomě víru v celou lidskou společnost. Nadějí zůstává, že náš mozek dokáže ve svém vědomí pochopit velikost, krásu a sílu lásky. Toto by mohlo být zásadním předpokladem lidského přežití. Láska potřebuje pevnou zem. Proto se sešli tři autoři – Marta Urbanová, Jindřich Tošner a Bohumil Ždichynec, aby se podělili o svou reflexi této největší lidské emoce s čtenáři předkládané knihy, každý z pohledu svých životních a profesních zkušeností.