Romance. Příběh o kruté bouři, ztroskotancích, kouzelném ostrově a jeho podivuhodném vládci v sobě nese témata ze všech velkých shakespearovských dramat. Je o lásce čisté i sobecké, touze po moci a ovládání druhých, zradě a pomstě, o velikosti a věčné síle usmíření a odpuštění.

V Poznámce překladatele Martin Hilský píše:

„Bouře je poslední velkou hrou Williama Shakespeara (po Bouři napsal Shakespeare už jen Jindřicha VIII. a Dva vznešené příbuzné) a lze ji pokládat za hru bilanční, za jakousi shakespearovskou divadelní summu, v níž se znovu objevují témata a motivy, které Shakespeara zajímaly po celý život. Vztah otce a dcery, pro Bouři klíčový, nemůže neupomenout na Krále Leara a na Othella. Prosperův vladařský osud je příběhem zrady, který dominoval Hamletovi, Macbethovi a Juliu Caesarovi. Bratrská nenávist Antonia a Prospera má svou obdobu například ve hrách Jak se vám líbí, Richard III., Hamlet a Král Lear. Stefano a Trinkulo uzavírají dlouhou řadu shakespearovských šašků, a tak dále.

Jestliže Bouře nejvíc připomíná Sen noci svatojánské, tak nejen proto, že Ariel má podobnou divadelní funkci jako Puk, že lidský svět se v obou hrách prolíná se světem nadpřirozeným a že obě hry sdílejí umocněný prvek rituálnosti. Spojuje je především bytostně shakespearovské téma iluze a skutečnosti, zdání a bytí, a téma věčných proměn v čase.

Prosperovy knihy, univerzální text skrytý v textu Shakespearovy hry, obsahují nejen skryté taje tohoto světa, ale v obrazném smyslu také všechny předchozí Shakespearovy hry. A jestliže se Prospero v závěru hry zříká svých knih a s nimi své moci, nemůže tento akt nepřipomenout konec Shakespearovy tvůrčí dráhy a jeho odchod z Londýna do Stratfordu. Obyčejné jevištní poznámky exeunt all a exit nabývají v Bouři zcela zvláštního a umocněného významu.

Bouře je především hra konce, konce velkého shakespearovského představení. Každé představení je pomíjivé a celý svět je jeviště.“<\i>