Přísloví nám říkají pravdu, která se přenáší z generace na generaci.

Pro snadnější zapamatování mívají často podobu rýmovaného

dvojverší. Bývají nazývaná i mudroslovím, protože je zpravidla

pronesl někdo velmi zkušený a moudrý. Přísloví se jako prastarý

slovní útvar vyskytují snad ve všech národech a jazycích a stala se

součásti národní tradice.

Jsou dědictvím zdravého selského rozumu

našich předků. V situaci, kdy se normy chování ve společnosti

porušují, mají přísloví připomenout jejich dodržování a praktikování.

Na rozdíl od citátů nemají přísloví konkrétního autora. Výjimku

tvoří biblická kniha Přísloví, jež je připisována věhlasnému

králi Šalamounovi. Ten v Izraeli vládl kolem roku 970 před Kristem.

V jeho knize Přísloví volá Moudrost k sobě všechny, kteří si nevědí

rady. Slibuje jim pomoc, porozumění a poučení jak se vyhnout nebezpečným

úskalím i léčkám. Jak si zachovat a chránit svůj život.

„Kdo hřeší proti moudrosti, činí násilí své duši...“ vzkazuje nám přes

mnohá staletí král Šalamoun. Jeden z našich současníků, J. H. Newman

zase vtipně poznamenává: „Bibli čtu proto, abych se dověděl,

co lidé mají dělat, a noviny proto, abych se dověděl co dělají.“