Monografie je prvním uceleným představením Zdeňka Bonaventury Bouše OFM (1918-2002), jednoho z nejpozoruhodnějších českých teologů druhé poloviny 20. století. Předkládá Boušův zevrubný životopis, jehož prizmatem jsou nahlíženy i dějiny místní církve. Rozsáhlá pozornost je věnována diachronní prezentaci Boušovy teologické, christologické a eklesiologické reflexe. Její vývoj se člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež se odvíjí od poloviny 60. let, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím. Autor se nechal ovlivnit programem historicko-kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěla směřovat církev své doby - totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství. Třetí část monografie přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury.

Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.