Malíř Jan Souček dávno snil o výtvarném ztvárnění apokalypsy. Svým dílem

měl vyzkoušeny výtvarné finesy, které umožňují ztvárnit i nepochopitelné, nepopsatelné a neviditelné.

Apokalypsu přečteme za dvě hodiny, ale můžeme nad ní hloubat celý život. Vyskytují se tu šelmy a andělé a pečetě a svitky, i zhouba, která má postihnout celé lidstvo. Zejména s koncem každého století či tisíciletí pociťují lidé strach z přelomu doby. Dnes o to aktuálněji, že naše doba je dokonce naší vlastní zásluhou navštívena možným koncem více než kterákoli jiná. Cítíme, že kdesi za horizontem času vychází nová civilizační etapa, jsme na tahu, a Součkovo dílo, které nás může přimět i ke zpytování svědomí, přišlo v pravý čas.Vraťme se však ke smyslu apokalypsy. Každá sekta se snaží využít čísel a obrazů v textu, kreslí do detailu počty nás, kdo budeme zatraceni nebo uchráněni, hledá tajemství prokletého sledu vládců. Neboť každý čas v Janově vyprávění nacházel sám sebe, a sled posledních dnů podle koloritu, technických možností a podoby času. Ve skutečnosti je všechno mnohem prostší.