„Štěstí!“ Jedno slovo, kterým se se mnou loučí máma, když odcházím z domu a čeká mě něco důležitého. Zní mi to jako rolničky někde v dálce, brzdy auta, co stihlo zastavit, cinknutí mince, křik dítěte v okamžiku narození, veselý smích i hlasité oddechnutí. Prstýnek ze štěstíčka z pouti, čtyřlístek v malé ušmudlané ruce a číslo třináct napsané růžovou pastelkou, to bylo moje dětské pojetí štěstí. Později mi často štěstí přinesla setkání s lidmi, kteří něčím ovlivnili moji cestu. Štěstí jdeme naproti tím, jak žijeme, jak přemýšlíme o sobě i jiných lidech. Štěstí potřebuje otevřené dveře a přichází nám do života někdy tiše, jindy s ohňostrojem a potleskem. Někdy je na první pohled nemusíte poznat, proto přeji všem, aby to své štěstí dokázali rozeznat a užít si jej.

V aktuálním čísle mimo jiné najdete rozhovor s jedním z nejuznávanějších českých umělců střední generace. Plátnem Patrika Hábla se stala pražská magistrála i čtyřicet metrů vysoký panelák. Zjistěte, co ho k malbě inspiruje, proč nejraději tvoří venku a v jakých momentech se cítí opravdu šťastný.